Porucha pozornosti a hyperaktivity (ADHD)

ADHD (z anglického názvu Attention Deficit Hyperactivity Disorder, česky zvaná Porucha pozornosti a hyperaktivity anebo Hyperkinetická porucha) je vrozená neurovývojová porucha, při které trpí jedinec poruchou pozornosti, hyperaktivitou a impulzivitou.

ADHD bylo tradičně považováno jen za dětskou poruchu, protože se nejčastěji zachycuje u dětí ve školním věku. Nejde však jen o dětskou poruchu – přibližně u 40-60 % jedinců mohou potíže spojené s ADHD přetrvávat i do dospělosti.

Děti s ADHD mívají problém se soustředěním a/nebo nevydrží dlouho v klidu. Potřebují se hodně pohybovat, často měnit polohu a aktivitu, nevydrží dlouho u systematické činnosti a někdy zbrkle reagují na nové podněty. Toto nesoustředění a neklid, který může vypadat jako “zlobení”, způsobují dítěti často problémy ve škole i ve vztazích. Ze strany dítěte však nejde o zlý úmysl - za své rušivé příznaky nemůže a většinou samo trpí tím, že není schopno své soustředění a své chování lépe kontrolovat. Děti s ADHD fungují hůře, než by odpovídalo jejich schopnostem, nemohou naplno využít svůj potenciál (ve škole, doma, v zájmových kroužcích apod.), často se cítí být odmítány (svými vrstevníky, učiteli i rodinou) a následně mohou mít i nižší sebevědomí.

ADHD zasahuje do celého života dítěte a projevuje se v nejrůznějších sociálních prostředích. Netrpí jím jen děti, ale i jejich rodiče, kteří často žijí ve stresu a vyčítají si své výchovné selhávání. O výchovné selhání však nejde - tato porucha je z velké části geneticky podložená, často se vyskytuje u několika generací rodiny, a jsou známy konkrétní oblasti mozku, jejichž narušená činnost tyto příznaky způsobuje.

U řady pacientů přetrvávají příznaky ADHD z dětství až do dospělosti. Příznaky se obvykle s věkem mění, jak vyzrává mozek a jak se mění pracovní a společenské nároky. Porucha soustředění často přetrvává a způsobuje svému nositeli problémy se studiem, s dokončováním úkolů anebo s dodržováním závazků a termínů. Lidé s ADHD často špatně snášejí stereotypní nudné činnosti, propadají dennímu snění, mají problémy s koordinací více aktivit anebo odkládají důležité věci až na poslední chvíli (tzv. prokrastinace). Často také jednají impulzivně - nepromyšleně, bez hlubšího uvážení, což jim může způsobovat problémy ve vztazích anebo v zaměstnání. Hyperaktivní chování se většinou u dospělého s věkem zklidňuje a může přetrvávat jen ve formě pocitu vnitřního neklidu, nadměrné podnikavosti a sklonu k riskantním aktivitám.

Jedinci s ADHD často trpí i dalšími psychickými anebo neurologickými problémy. U dětí jde často o poruchy chování, tiky, úzkosti a deprese, zatímco u dospělých se velmi často vyskytuje úzkost, deprese, výkyvy nálady a sklon k nadužívání alkoholu nebo návykových látek. Tyto problémy mohou být také tím prvním, pro co vyhledávají pacienti s ADHD odbornou pomoc. Děti i dospělí s ADHD častěji než ostatní také utrpí úrazy, spáchají drobné přestupky anebo se snáze zapletou do nezákonných aktivit.

Včasné rozpoznání a léčba příznaků poruchy umožňuje jedincům s ADHD se lépe začlenit mezi své vrstevníky, normálně fungovat a naplno využít svůj potenciál.

Existuje několik způsobů léčby ADHD: léčba farmakologická, jejímž cílem není tlumit neklid člověka s ADHD, ale naopak ovlivnit činnost mozku tak, aby se pacient zbavil vnitřního neklidu a lépe se soustředil. Další formou je léčba psychoterapeutická, která pomáhá pacientovi se lépe vypořádat s příznaky poruchy, lépe si strukturovat své aktivity a rozvinout své pozitivní schopnosti. Velký terapeutický význam má i pravidelná fyzická anebo sportovní aktivita.