Schizofrenie

Schizofrenie patří mezi závažná duševní onemocnění. Vyskytuje se přibližně u 0,4-1,5% populace, začíná obvykle v adolescenci nebo v časné dospělosti, mívá chronický průběh a často významným způsobem omezuje osobní a sociální fungování pacienta.

Schizofrenie se typicky projevuje tak zvanými příznaky pozitivními (halucinace, bludy, poruchy chování), negativními (snížení duševní energie a iniciativy, apatie, stažení se ze sociálních aktivit) a kognitivními (problémy se zpracováním vjemů a s organizováním si svých záležitostí, poruchy paměti), ale často je přítomna i deprese, sebevražedné myšlenky, nadužívání alkoholu nebo drog a některá tělesná onemocnění. Člověk trpící schizofrenií si často neuvědomuje, že myšlenky, vjemy a pocity, které prožívá, jsou způsobeny nemocí a nejsou reálné. Je proto velmi důležité, aby se lékařům a rodině podařilo ho přesvědčit, aby akceptoval léčbu, která ho příznaků schizofrenie zbaví.

Příčina schizofrenie není dosud známa, ale je jisté, že není vyvolána zevními příčinami (například “špatnou výchovou”). Podstatou této psychické poruchy je nerovnováha ve funkci některých chemických mozkových přenašečů, tak zvaných neurotransmitterů. Lidé trpící schizofrenií mají často již před začátkem onemocnění změny v určitých oblastech mozku, které se později, vlivem dospívání, zevních stresů nebo vlivem nadměrného užívání drog, mohou projevit rozvojem schizofrenie. Onemocnění pak často probíhá ve vlnách, tak zvaných relapsech, z nichž každý může dále prohloubit už existující poškození mozku a zhoršit prognózu onemocnění.

Základem léčby je dlouhodobá antipsychotická léčba, která zásahem do hladin patologicky změněných mozkových přenašečů upravuje funkci narušených mozkových systémů. I když schizofrenii nelze vyléčit, lze léčbou úspěšně léčit její příznaky a předcházet novým relapsům, které by zhoršily fungování pacienta.

Nezbytnou podmínkou účinnosti léčby je však to, aby pacient antipsychotika pravidelně užíval. Pro pacienty, kteří léky zapomínají užívat a jsou více ohroženi relapsem, lze s výhodou využít dlouhodobě působící injekční (dříve zvaná "depotní") antipsychotika, která se aplikují formou injekce v několikatýdenních intervalech. Touto formou je zajištěna stabilní úroveň léčby a pacient, rodina i lékař mohou mít jistotu, že je nemoc léčena. Nezbytnou součástí léčby je také psychoterapie a psychoedukace (pro pacienta i pro rodinu), pracovní rehabilitace, sociální opatření a péče o tělesné zdraví pacientů.